Radar

Jedná se o statické zařízení určené pro měření vzdálenosti, výšky a polohy letadel. Při své činnosti se celý přistroj otáčel pro zaměření polohy a parabola se zvedala pro měření výšky. Jeho hlavní použití bylo při řízení stihání, ale i při určování polohy, příp. sloužil jako výstražný radar při přiblížení letadel. Tento radar býval i modifikován a používán pro pobřežní strážní službu.

Popis zařízeni: Jako podstavec sloužil betonový šestiúhelníkový blok, na kterém byla položena otočná deska a plošina. Ta nesla velikou kabinu, v níž bylo rádiové zařízení a pracovala obsluha. Na každé straně z boku bylo namontováno po jednom čepu, který nesl kovovou mřížovou parabolu. Zaměřování antény ve svislém směru zajišťoval ozubený segment (kolo). Parabola měla průměr 7,5 m a její jednotlivé díly byly vyrobeny z hliníkového plechu. Při zaměřování horizontálním se otáčela celá kabina i s reflektorem na čepu, který byl namontován v podstavci radaru. Většinou se na vrchol parabolické antény umisťovala anténa IFF (rozpoznávání letadel vlastních a cizích jako u předešlého typu), která byla sestavena ze dvou párů dipólů.

Radarové charakteristiky: 

Na území Protektorátu Čechy a Morava byla za okupace vybudována síť pozemních radarových stanic letectva (FMG-St. - Funk Messgeräte Station). Tyto stanice byly pokračováním radarových sítí DETE I (dosah 150 km) a DETE II (dosah 200 km) budovaných již před válkou podél jižních a severních hranic Německa. Podle důležitosti byly a z taktických důvodů byly rozděleny do skupin I, II a III. Byly zřizovány, provozovány a obsluhovány příslušníky leteckého spojovacího vojska (Luftnachrichten Gruppe). Úkolem stanic bylo dodávat spolehlivé informace o leteckém provozu nad sledovaným územím. Kromě samotných radarů byly na stanicích i další budovy s provozním, technickým a hygienickým zázemím. Nejčastěji byly používány radiolokátory Freya, Wassermann (vodník), Würzburg Riese (Obr), Jagdschloss (Lovecký zámeček)a malé mobilní Würzburg C. Personální stav typické ústředny byl následující: velitel (vyšší důstojník), 5 velitelů čet a 1 nižší důstojník, 16 velitelů rojů, 12 vyhodnocovačů, 3 radiotelegrafisté, 7 stavěčů, 99 strážných a 14 mužů jiných odborností. Ke známým a poměrně dobře zdokumentovaným radarovým stanicím patří zejména stanice Koralle u Kolína. Kromě velkých stanic byly na vhodných místech (většinou lokalitách s dobrým výhledem) postaveny tzv. poplachové hlásky. Jejich obsluhy měly za úkol vizuální sledování vzdušného prostoru silnými dalekohledy. Vzhledem k rychle se měnící situaci na frontách byly stabilní radarové ústředny nahrazeny koncem války tzv. hlásnými vlaky, které nesly většinou radiolokátory Freya a Würzburg Riese .

Na poli u Budkovic je nejprve vlevo (při jízdě z Ivančic do Moravského Krumlova) dobře viditelný Objekt č. 1 - jeden z betonových podstavců pro radiolokátor FuMG 65 WÜRZBURG RIESE. Objekt 2 je poněkud dále v poli východním směrem. Podstavec pro radiolokátor má tvar komolého šestistěnného jehlanu. Výška je 1,2 m, vnitřní průměr 1,5m. Na boku je čtverhranný vchod, který byl původně opatřen dvířky (zachovaly se zbytky pantů). Zřejmě sloužily k přístupu do spodní části podstavce, kudy vedly od radiolokátoru kabely. Otvory na kabely se dosud dochovaly ve stěnách objektu. Jedná se o 5 trubkovitých výstupů o průměru 10 cm vedoucích šikmo dolů do kabelové šachty, kterou už můžeme jen tušit ze zachovaných zbytků stěn. Dále zřejmě kabely vedly pod zemí do budovy vyhodnocovačů. Na horní ploše betonového podstavce jsou dobře patrné uřezané zbytky kovových tyčí o průměru 4 cm.